Náš příběh

Ne každá firma zná okamžik, kdy vznikl její nápad. My ho známe poměrně přesně: 27. října 2003 v Jeruzalémě.

Terra vinifera začala vínem, které nám stálo za to přivézt domů a ukázat ho ostatním. Tehdy jsme ještě netušili, že z několika lahví v zavazadlech vznikne příběh, který bude pokračovat další dvě desetiletí.

Do Izraele jsme původně nejeli za vínem

Od 25. do 28. října 2003 jsme byli součástí skupiny 160 převážně mladých lidí z 28 evropských zemí, která cestovala do Jordánska a Izraele. Cílem bylo poznat alespoň trochu zblízka složitou realitu Blízkého východu.

Náš důležitý večer přišel v pondělí 27. října 2003. Na nádvoří Izraelského muzea v Jeruzalémě se konala slavnostní večeře. U vedlejšího stolu seděl budoucí izraelský prezident Šimon Peres, ale pro náš další příběh bylo důležité něco úplně jiného: izraelské víno, které nás opravdu zaujalo.

Bylo natolik dobré, že jsme o něm po návratu domů vyprávěli přátelům. A protože samotné vyprávění nestačilo, za několik měsíců jsme se do Izraele vrátili a přivezli s sebou co nejvíc různých vín, která jsme chtěli doma ochutnat a porovnat.

Několik lahví a jeden nápad

Dovezené vzorky jsme otevřeli s přáteli. Nešlo o profesionální degustaci ani o připravený obchodní projekt. Prostě jsme chtěli zjistit, jestli nás ta vína zaujala jen v atmosféře jeruzalémského večera, nebo obstojí i doma.

Obstála.

A právě při této degustaci vznikla jednoduchá myšlenka: budeme izraelské víno dovážet do Česka.

Dnes by první krok nejspíš znamenal e-mail nebo videohovor. My jsme napsali opravdový dopis.

První dopis do Barkanu

Vybrali jsme vinařství Barkan. Napsali jsme návrh spolupráce, vložili ho do obálky, nalepili známku a poslali do Izraele.

Na druhé straně byla tehdejší exportní manažerka Martha Hershtein. Stala se naším prvním průvodcem při dovozu izraelského vína a spolupráce, která začala klasickým dopisem, pak dlouhé roky pokračovala mimo jiné přes fax.

Martha měla navíc vlastní vazbu na střední Evropu. Její rodina pocházela z Podkarpatské Rusi a její otec sloužil v armádě první Československé republiky. I díky ní nebyly první kroky v úplně novém prostředí anonymním obchodním jednáním, ale vztahem s konkrétním člověkem.

8. října 2004 byla Terra vinifera zapsána do obchodního rejstříku. Za firmou stáli Robin Böhnisch, Pavel Trpák a Marek Šváb. Ve stejném roce jsme začali dovážet vína z Barkanu.

Spolupráce s Barkanem pokračuje dodnes.

Nezůstali jsme u jednoho vinařství

Izrael pro nás postupně přestal být místem jedné náhodné zkušenosti s vínem. Vraceli jsme se, poznávali vinařské oblasti, ochutnávali a především potkávali lidi, kteří za jednotlivými víny stojí.

Po Barkanu postupně přibývala další vinařství. Segal, Tabor, Carmel, Yatir a později také rodinné vinařství Odem na Golanských výšinách. V posledních letech se k nim přidala další jména.

Některá vinařství jsou součástí naší nabídky dodnes, jiná už patří k historii Terra vinifera. Důležité pro nás ale bylo poznávat vína v širším kontextu, často přímo tam, kde vznikají, a znát lidi, kteří za nimi stojí.

Aktuální nabídku najdete mezi izraelskými víny a víny z Golanských výšin.

V roce 2008 přišla Arménie

Další velká kapitola nezačala novým produktem, ale další cestou.

V roce 2008 jsme začali poznávat Arménii. Zemi s vinařskou historií starší než šest tisíc let, ale zároveň s vinařstvím, které se v posledních desetiletích výrazně proměnilo.

Zaujala nás kombinace staré tradice, vysokohorských vinic a odrůd, se kterými jsme se do té doby prakticky nesetkávali. Areni Noir, Voskehat a další původní arménské odrůdy byly úplně jiným světem než Cabernet Sauvignon, Merlot nebo Chardonnay, se kterými jsme pracovali v Izraeli.

Ale ani tentokrát jsme nezačali okamžitě dovážet.

Od první arménské cesty v roce 2008 uběhlo několik let, než se v naší nabídce objevila první konkrétní vinařství. V roce 2014 jsme začali dovážet vína Karas z Armaviru. V roce 2015 následovalo Hin Areni z Vayots Dzor, o rok později Maran a od roku 2023 také Old Bridge.

Právě rozdíl mezi první cestou v roce 2008 a prvním dovozem v roce 2014 dobře vystihuje, jak jsme k nabídce vždy přistupovali. Samotný fakt, že je něco neobvyklé nebo nové, nám nestačí. Nejdřív musí dávat smysl samotné víno.

Dnes najdete tato vinařství a další lahve v našem výběru arménských vín.

Z cest vznikly dlouhodobé vztahy

Za více než dvacet let se z řady obchodních kontaktů staly osobní vztahy, které pokračují dodnes. Konkrétní cesty, setkání a příběhy vinařů popisujeme podrobněji na stránce Naše cesta za vínem.

Více než dvacet let hledání vín

Od prvního večera v Jeruzalémě uplynulo více než dvacet let. Změnilo se prakticky všechno kolem nás. Místo dopisů a faxů dnes můžeme být s vinaři v kontaktu během několika vteřin, informace jsou mnohem dostupnější a ochutnat víno z druhého konce světa je jednodušší než v roce 2003.

Jedna věc se ale příliš nezměnila.

Nechceme mít největší možnou nabídku. Chceme hledat vína, která bychom sami chtěli znovu otevřít a která nám dávají smysl doporučit dál.

Proto u nás vedle známých odrůd najdete Areni Noir nebo Voskehat, vedle velkých vinařství malé rodinné producenty a vedle Izraele vína z Arménie a Golanských výšin.

Dnes stále vybíráme podle stejného základního principu: v nabídce chceme mít vína, za kterými si sami stojíme. Podrobněji náš způsob výběru popisujeme na stránce Jak vybíráme vína.

Výjimečné víno nemusí mít slavné jméno. Právě hledání takových vín je příběh Terra vinifera.