Naše cesta za vínem
Víno pro nás není jen to, co je v lahvi. Když je to možné, chceme poznat také místo, kde vzniká, vinice a lidi, kteří za ním stojí.
Proto se už více než dvacet let vracíme do Izraele, na Golanské výšiny a do Arménie. Ochutnáváme přímo s vinaři, procházíme vinice a sledujeme, jak se jednotlivá vinařství i jejich vína mění.
Tahle stránka není úplnou kronikou všech našich cest a všech vinařství, která jsme během let poznali. Jsou to některé zastávky, které nám zůstaly v paměti a které ovlivnily dnešní Terra vinifera.
Izrael: tam naše cesty za vínem začaly
První izraelské víno nás zaujalo v roce 2003 a už v roce 2004 jsme začali dovážet vína z vinařství Barkan.
Od té doby jsme se do Izraele opakovaně vraceli, už ne jen jako návštěvníci, ale za vinaři, vinicemi a dalšími víny.
Barkan byl první, ale nezůstalo u něj. Jednotlivá vinařství jsme často poznávali přímo během cest po vinařských oblastech.
Některá vinařství jsme našli cestou
Ne každá spolupráce začala předem domluvenou obchodní schůzkou.
Při jedné z cest jsme se zastavili ve vinařství Tabor. Ochutnávka, která původně byla jen jednou ze zastávek na cestě, nakonec vedla ke spolupráci.
Podobně jsme při cestě do oblasti Yatirského lesa poznali vinařství Yatir. Právě osobní návštěva místa nám umožnila pochopit, v jak odlišných podmínkách mohou izraelská vína vznikat.
Takových zastávek bylo během let víc. Některé vedly k dlouhodobé spolupráci, jiné nám jednoduše pomohly lépe poznat izraelské vinařství.
Za vínem na Golanské výšiny
Jednou z oblastí, ke kterým jsme se během dalších cest začali vracet, byly Golanské výšiny.
Právě tam jsme poznali rodinné vinařství Odem Mountain Winery.
Začátky spolupráce ale nevypadaly jako formální obchodní schůzka. Při jedné z návštěv jsme potřebovali zastihnout Michaela Alfasiho ještě před odjezdem. Nakonec jsme ho chytili právě ve chvíli, kdy už se chystal odjet na svém Harley-Davidsonu.
Domluvili jsme se a vína Odemu dovážíme od roku 2010.
Právě podobné chvíle jsou jedním z důvodů, proč si jednotlivá vinařství nepamatujeme jen podle názvu na etiketě. Za vínem jsou konkrétní místa a konkrétní lidé.
V roce 2008 jsme začali poznávat Arménii
Arménská část naší cesty začala v roce 2008.
Nejdřív jsme poznávali samotnou zemi, její vinařské oblasti, původní odrůdy a lidi. Teprve postupně jsme začali hledat konkrétní vína, která bychom chtěli přivézt do Česka.
První arménská vína jsme začali dovážet v roce 2014. Při dalších cestách pak přicházela nová vinařství, nové ročníky a další části země.
Hin Areni a česká vlajka ve Vayots Dzor
Ve Vayots Dzor jsme poznali Hin Areni a odrůdy Areni Noir a Voskehat, které se později staly důležitou součástí naší arménské nabídky.
Z obchodního vztahu postupně vzniklo něco osobnějšího.
Při jedné z návštěv nás u vstupu do vinařství čekala česká vlajka vyvěšená na čestném místě. Je to drobný detail, ale právě takové chvíle připomínají, že za objednávkami, ceníky a lahvemi jsou vztahy mezi konkrétními lidmi.
Maran: vysoko v arménských horách
V roce 2016 jsme začali spolupracovat také s vinařstvím Maran a rodinou Harutyunyanových.
U Maranu je dobře vidět, do jakých podmínek může arménské vinařství vystoupat. V Artabuynku v údolí Yeghegis pracují na vysokohorském vinohradu přibližně ve výšce 2 050 až 2 070 metrů nad mořem.
Ještě výš vznikl jeden z nejneobvyklejších projektů vinařství. Červené víno Halde zraje 12 měsíců na dně vysokohorského jezera Kari ve výšce přibližně 3 185 metrů nad mořem.
Takový příběh samozřejmě vzbudí pozornost. Pro nás je ale zajímavý až ve chvíli, kdy obstojí i samotné víno.
Do Arménie se vracíme dál
Naše arménská cesta neskončila u prvních vinařství. Do země se vracíme, ochutnáváme nové ročníky a poznáváme další producenty.
Postupně tak k vínům, se kterými jsme začínali, přibyla další vinařství a od roku 2023 také rodinné Old Bridge z Vayots Dzor.
Dnešní arménská nabídka proto není výsledkem jedné cesty nebo jednoho objevu. Vzniká z návratů, které začaly v roce 2008 a pokračují dodnes.
Do Izraele se stále vracíme
Stejně tak pokračují naše cesty do Izraele.
V roce 2025 jsme se během další vinařské cesty vrátili k dlouholetým partnerům a navštívili také producenty, jejichž vína zatím nedovážíme.
I po více než dvaceti letech tak ochutnáváme nová vína, vracíme se k lidem, které známe dlouhé roky, a sledujeme, jak se jednotlivá vinařství mění.
Právě při osobní návštěvě se často dozvíme věci, které se z technického listu vyčíst nedají. Co se změnilo ve vinici, proč vzniklo nové víno, jak vinař přemýšlí o dalším ročníku nebo proč se rozhodl něco udělat jinak.
Cesta je součástí toho, jak víno poznáváme
Nemusíme osobně navštívit každou vinici, abychom dokázali vybrat dobré víno. Osobní cesty nám ale dávají kontext, který samotná lahev nebo technický list nabídnout nemohou.
Vidíme krajinu, vinice a sklepy. Mluvíme s lidmi, kteří víno vyrábějí. Při opakovaných návštěvách navíc sledujeme, jak se mění vinařství, vinice i samotná vína.
Proto jsou osobní cesty důležitou součástí toho, jak vína poznáváme.
Nejde nám o počet navštívených vinařství. Jde o to poznávat vinařství, lidi a prostředí, ze kterého víno pochází.
O tom, podle čeho se pak rozhodujeme, které konkrétní lahve zařadíme do nabídky, píšeme na stránce Jak vybíráme vína.
